EDITORIAL

Zuzana Lebedová

Listy klinické logopedie 2018, 2(1):2675  

FONETICKÁ TRANSKRIPCE A JEJÍ VYUŽITÍ V LOGOPEDICKÉ PRAXI

Mgr. et Mgr. Martina Černá, doc. Mgr. Radek Skarnitzl, Ph.D.

Listy klinické logopedie 2018, 2(1):3-9 | DOI: 10.36833/lkl.2018.0022128  

Fonetická transkripce je významným nástrojem dobře využitelným všude tam, kde je třeba vizuálně zachytit zvukovou stránku řeči. V mezinárodním kontextu se používá transkripční systém IPA obsahující jednak sadu symbolů, které pokrývají hlásky vyskytující se v různých jazycích světa, jednak diakritická znaménka umožňující zaznamenávat modifikace těchto hlásek. V českém jazykovém prostředí je často preferován systém využívající symbolů české abecedy. Tato česká fonetická transkripce je běžně využívána pro oblast standardu a drobnějších odchylek. Přepis produkce spadající do oblasti řečové patologie však v odborné literatuře zatím uspokojivě diskutován...

POMŮCKY K LOGOPEDICKÉ TERAPII

Mgr. Ester Lochmanová, Mgr. Barbora Červenková

Listy klinické logopedie 2018, 2(1):10-111703  

DIAGNOSTICKÁ ROZVAHA NAD SPECIFICKÝMI VÝVOJOVÝMI PORUCHAMI ŘEČI A JAZYKA

Mgr. Barbora Richtrová

Listy klinické logopedie 2018, 2(1):12-16 | DOI: 10.36833/lkl.2018.0042791  

Cílem textu je nabídnout jeden z možných pohledů na stanovení diagnostického kódu pro specifické vývojové poruchy řeči a jazyka tak, jak jsou uvedeny v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-10). Důvodem této rozvahy je námi vnímaná nejednotnost odborníků v chápání definování těchto diagnóz v MKN-10 a tím pádem nejednotnost užívání daných diagnostických kódů v klinické praxi. Text je psán jako námět k další možné diskusi mezi odborníky, která může vést ke společnému odbornému konsensu vzhledem ke specifickým vývojovým poruchám řeči a jazyka.

DISCIZE PODJAZYKOVÉ UZDIČKY - PRAKTICKÉ SDĚLENÍ CHIRURGICKÉ LÉČBY NA PLASTICKÉ CHIRURGII

MUDr. Jitka Vokurková, Ph.D.

Listy klinické logopedie 2018, 2(1):17-19 | DOI: 10.36833/lkl.2018.0052126  

Článek je krátkým sdělením z praxe plastického chirurga zabývajícího se vrozenými vývojovými vadami obličeje, který uvádí výseč z chirurgické léčby krátkého podjazykového frenula při jinak zdravé dutině ústní (tj. bez souvislosti např. s rozštěpovou vadou). Je zmíněna indikace k zákroku, technika operace u slabých i výrazných vad, pooperační ošetřování a návaznost na dlouhodobou rehabilitaci a logopedii.

DYSLÁLIE - KDY VYŽADOVAT VYŠETŘENÍ NA FONIATRII

MUDr. Libor Černý, Ph.D.

Listy klinické logopedie 2018, 2(1):201529  

KINDLICHE AUSSPRACHESTÖRUNGEN IM DEUTSCHEN - EIN ÜBERBLICK

Ramona Keul, Magdalena Brudnicki, Nina Osiecki

Listy klinické logopedie 2018, 2(1):21-29 | DOI: 10.36833/lkl.2018.0074921  

Aussprachestörungen im Deutschen sind bei Kindern der häufigste Anlass zur Sprachtherapie. Die Prävalenz dieser liegt bei ca. 16% der 3;6 Jährigen bis hin zum Schuleintritt (Fox-Boyer, 2014a). Grundlage in der Betrachtung von Aussprachestörungen ist das Klassifikationsmodell nach Dodd (1995, 2005), in dem in phonetische Störungen, phonologische Verzögerungen, konsequente und inkonsequente phonologische Störungen differenziert wird. Die Psycholinguistische Analyse kindlicher Aussprachestörungen (PLAKSS-II; Fox-Boyer, 2014b) ist ein reliables und valides Bildbenennungsverfahren, welches im Deutschen zur Überprüfung der Aussprache häufig angewendet wird....

PORUCHY VÝSLOVNOSTI U DĚTÍ V NĚMECKÉM JAZYCE - PŘEHLED

Ramona Keul, Magdalena Brudnicki, Nina Osiecki

Listy klinické logopedie 2018, 2(1):30-38 | DOI: 10.36833/lkl.2018.0081660  

Poruchy výslovnosti u dětí v němčině jsou nejčastějším důvodem návštěv logopeda. Převahu mají děti ve věku od 3;6 let do nástupu povinné školní docházky, je jich asi 16 % (Fox-Boyer, 2014a). Základem pro posouzení poruch výslovnosti je klasifikační model podle Dodd (1995, 2005), ve kterém se rozlišují fonetické poruchy, fonologická zpoždění, konsekventní a nekonsekventní fonologické poruchy. Psycholingvistická analýza dětských poruch řeči (PLAKSS-II, Fox-Boyer, 2014b) je reliabilní a validní metoda pojmenovávání obrázků, která se v německém jazyce používá k vyšetření výslovnosti. V terapii se rozlišuje motorický a fonologický přístup. Běžnou metodou...

VÝVOJOVÉ PORUCHY ŘEČI/ JAZYKA/ KOMUNIKACE V SOUČASNÉM KONCEPTU NEUROVÝVOJOVÝCH PORUCH - ANEB JAK NA HÁĎATA V MOZKU

PaedDr. Lenka Pospíšilová

Listy klinické logopedie 2018, 2(1):39-44 | DOI: 10.36833/lkl.2018.0094060  

Článek se zamýšlí nad vývojovými poruchami řeči, jazyka a komunikace z pohledu konce meziobdobí původních pravidel a nového konceptu. Vysvětluje rozdílnost pojetí dosavadní MKN-10 Světové zdravotnické organizace a před pěti lety vydané DSM-V Americké psychiatrické společnosti; nechává též nahlédnout do připravované verze ICD - 11. Zdůrazňuje, že neurovývojové poruchy, mezi které všechny vývojové poruchy komunikace patří, vyžadují konceptuální přístup, jehož bází jsou současné poznatky z neurobiologie a genetiky. Nové poznatky přinášejí zásadní změny v nazírání, z toho důvodu jsou nezbytnou výzvou pro moderní pojetí našeho oboru. Na závěr se autor článku...

OROFACIÁLNÍ MYOFUNKČNÍ PORUCHY U DĚTÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU A JEJICH VLIV NA ORÁLNÍ ŘEČ

Mgr. Bc. Jana Mikuláštíková, doc. Mgr. Kateřina Vitásková, Ph.D.

Listy klinické logopedie 2018, 2(1):45-55 | DOI: 10.36833/lkl.2018.0103850  

Cílem tohoto článku je poukázat na problematiku orofaciálních myofunkčních poruch (OMP) v širším kontextu zahraničního pojetí a prezentovat výzkum zabývající se korelací mezi OMP a orální řečí, který byl realizován v rámci diplomové práce na Univerzitě Palackého v Olomouci v období od května 2012 do června 2013. Předmětem kvalitativně zaměřeného výzkumu byla podrobná analýza projevů OMP a patologie v oblasti artikulace u osmi dětí předškolního věku. Cílem bylo popsat možné vzájemné souvislosti mezi OMP a pozorovanými artikulačními odchylkami, přičemž byl také kladen důraz na podrobnou analýzu jednotlivých anamnéz a jejich vzájemnou komparaci. V rámci...

NĚKTERÁ "KNOW-HOW" PRO NÁCVIK HLÁSEK

Barbora Richtrová

Listy klinické logopedie 2018, 2(1):56-609583  

KOVÁŘOVA KOBYLA CHODÍ BOSA ANEB MATKA LOGOPEDKA

redakce

Listy klinické logopedie 2018, 2(1):61-63760  

ADAPTACE DIAGNOSTICKÉHO NÁSTROJE

Mgr. Lucie Václavíková

Listy klinické logopedie 2018, 2(1):67815  

TERAPIA JĄKANIA METODĄ TARKOWSKIEGO

prof. dr hab., n. hum. Zbigniew Tarkowski

Listy klinické logopedie 2018, 2(1):68-73 | DOI: 10.36833/lkl.2018.0152002  

Metoda Tarkowskiego reprezentuje systemowe podejście do terapii osób jąkających się w różnym wieku. Zakłada ono, że struktura jąkania obejmuje czynniki lingwistyczne (np. niepłynność mówienia), biologiczne (np. wzmożone napięcie mięśniowe), psychologiczne (np. logofobia) i społeczne (np. stres komunikacyjny). Dotychczasowe podejścia koncentrują się przeważnie na wybranych czynnikach zgodnie z profesją terapeuty. Lekarze nastawieni są na czynniki biologiczne, psychologowie - psychologiczne, a logopedzi - lingwistyczne i społeczne. W metodzie Tarkowskiego oddziałuje się jednocześnie na całą strukturę jąkania zmierzając do zmniejszenia niepłynności mówienia,...

TERAPIE KOKTAVOSTI METODOU TARKOVSKÉHO

prof. dr hab., n. hum. Zbigniew Tarkowski

Listy klinické logopedie 2018, 2(1):74-77 | DOI: 10.36833/lkl.2018.0162518  

Metoda Tarkowského reprezentuje systémové pojetí terapie koktavosti u osob různého věku. Předpokládá, že koktavost zahrnuje složky: lingvistické (neplynulosti), biologické (zvýšené svalové napětí), psychologické (logofobie), společenské (komunikační stres). Současné přístupy se soustředí na jednotlivé složky podle profese terapeuta; lékaři se věnují biologické stránce, psychologové psychické, logopedi řečové a sociální. Tarkovského metoda se zabývá současně celou strukturou koktavosti a snaží se zlepšit plynulost projevu, snížit svalové napětí a logofobii a zvyšovat schopnosti zvládat komunikační stresy. Celou terapii vede jeden specialista, balbutiolog,...

KLINICKÁ LOGOPEDIE JE KRÁSNÝ OBOR, HLAVNĚ PRO LIDI, KTEŘÍ JSOU VŠESTRANNÍ A KREATIVNÍ. ROZHOVOR S PAEDDR. MARCELOU MICHALIČKOVOU

Mgr. Barbora Richtrová

Listy klinické logopedie 2018, 2(1):64-66868